Zahrada i dům se nacházejí ve svahu u lesa, v místě kde ze země a okolních skal vyvěrá několik pramenů. Je to místo, kde dříve stál malý domek na malé rovině mezi terasami, které vzniklaly postupně, podle toho, kdy a jaký materiál se zrovna naskytl. Pozemek se starým domem majitelé zdědili po prarodičích, postavili zde nový dům a nechali si od nás doladit okolí, avšak s podmínkou zachování některých artefaktů.

Výraznou postavou, která dala místu tvář, byl klientův děda, který zde postupně stavěl nové zídky a terásky, na kterých by mohl pěstovat ovocné a okrasné rostiny. Terasy byly často propojeny jen žebříky. Tento pán když nepěstoval, tak maloval. A tak jsme se společně s majiteli rozhodli všechny tyto výrazné rysy dědy na místě zachovat či v podobě nové vrstvy vrátit. Některé zdi se opravily, jiné se musely zbudovat zcela nové, třeba doplněné o podlouhlou lavici, kde se člověk schová za linii vrb a poslouchá život kolem.

Jedna ze zdí byla pojednánan jako abstraktní obraz od Lu Jindrák Skřivánkové. Obraz je propojense zahradou, barevně v jeho okolí vykvétají rostliny barev obrazu.

Celá zahrada je protkána opěrnými zdmi, které rozřezávají pozemek na jednotlivé terasy. Snahou bylo všechny kouty zahrady co nejvíce zpřístupnit. Problém byl v nedostatku místa, nově vytavěná schodiště působila robustně a tak přišla myšlenka propojení míst schody ve zdi.

Místa, která byla dříve propojena jen žebříky, dnes nahrazují kamenné schody, zaklíněné přímo do opěrných zdí. Není nad šikovného kameníka. Díky Máro!

Hra s texturami, barvami a materiály byla důležitá a povedlo se vytvořit zajímavé pohledy a zákoutí s atmosférou.

Jeden z artefaktů po dědovi, který musel zůstat, stejně tak jako doprovázející cypřišek či kónické smrky před domem. Tůň jsme nechtěli moc měnit, umocňovat, jen jsme doplnily kameny, kapradiny a traviny, dodávající atmosféru skrytého tajemného místa.