Vycházíme z myšlenky fata morgány - jakéhosi přání nebo snu, který splývá s realitou. V přeneseném významu na náš konkrétní objekt to znamená, že terasa má být tím vysněným, příjemným a oddechovým prostorem, sousedícím s místem aktivně odváděné práce. Místem, kam se jdete o pauze zrelaxovat, nabrat energii a odpočatí se vracíte k počítači.

Sochy rejnoků manta zavěšené mezi budovami - elegantní stvoření připomínají svým pohybem let ptáků, v našem případě povýšeno díky zpracování výtvarníka Michala Trpákana na let letadel. Toto přenesení významu má dovolit lidem popustit uzdu fantazii a přimět je přemýšlet nad významem, který je v daném místě plně opodstatněný.

Volná suchomilná louka s kameny (nádobami) ze kterých vyrůstají stromy nabízí klidné místo k odpočinutí si od práce. Nad loukou se vznášejí manty, které symbolizují mj. prolétávající letadla z přilehlého letiště. V pozadí se nachází vysněné sídlo v podobě pavilonu - místo, kde to nejvíce žije.

Hra s výřezy a texturou - k podtržení snové myšlenky by měly být vdlažbě vyřezané nepravidelné pásy symbolizující rozplývající se představu v realitu, kterou je samotná budova, kde se pracuje. U pavilonu si hrajeme s dlažbou - vyskládaná v opačném směru - oddělení prostorů pro posezení a procházení. Světelná signalizace únikové cesty - výstupky se značením nepřímo symbolizují světla letecké ranveje.

Pavilon svým tvarem uzavírá vlnu terasy. Spodní strana střechy je potažena fólií, která odráží obraz a celý prostor prodlužuje. V rámci konceptu fata morgany vytváříme zdánlivě nekončící (vlnící se) prostor. Z horní strany konstrukceje folie tmavá - poskytuje drahocený stín a současně chrání před povětrností.

Spodní fólie funguje na principu „one way„ zrcadla - kdy ve dne je odrazivou plochou, v noci pak díky LED svítidlům umístěným uvnitř konstrukce prosvítá silueta konstrukce ven a objekt se chová jako umělecké svítidlo.